Dechová hudba DOLANKA z Ratíškovic

 

První dechovou kapelu v Ratíškovicích dokazuje list, který byl uložen vedle ostatních dokumentů v kovové skříňce v báni kostelní věže. Tento cenný doklad obsahuje jména muzikantů, kteří - citát: "se začali učit k tomu novému kostelu hrát na fúkací mašinové inštrmenty. Začátek učení byl roku 1853 dne l.máje. Kapela vyhrávala poprvé při požehnání chrámu dne 4.října 1857 a potom hrávala při kostelních slavnostech a také při zábavách v obci. Od té doby se v Ratíškovicích vystřídalo několik muzikantských pokolení. Působily tady dechové hudby pod vedením kapelníků: Josefa Chludila, Františka Kremla, Jana Šupálka, Josefa Koštuříka, Antonína Voříška a Františka Kotáska.

 

Na podzim v roce 1983 z "odrostených"chlapců "Veselé muziky", kterou založil v roce 1975 učitel hudby pan Josef Ištvánek vzniká dechová hudba "Dolanka,"jejímž prvním kapelníkem byl Milan Nedůchal. Už několik týdnů po jejím vzniku se Dolanka probojovává do okresního finále soutěže o Zlatou křídlovku, kde ji poráží jen pozdější celostátní vítěz DH Šohajka. Dolanka neskládá ruce do klína dále pravidelně zkouší, hraje na koncertech plesech a tancovačkách. V roce 1988 se dostavuje i první soutěžní úspěch. Na soutěži jihomoravského kraje "ZLATÝ HROZEN JIŽNÍ MORAVY" která se pravidelně koná v Mikulově Dolanka vítězí.

 

V roce 1990 získává kapela pod vedením Josefa Ištvánka úspěch největší. Vítězí v celostátním kole prestižní soutěže malých dechových orchestrů " ZLATÁ KŘÍDLOVKA." Po získání tohoto ocenění přichází nabídka od České televize k natočení pořadu ,nejlepší z Moravy."

V roce 1991 točí Dolanka svou první desku "Vám přátelé." Později se objevují nabídky na účinkování nejen v blízkém okolí, ale i v zahraničí. Dolanka koncertovala ve Franci, Německu, Polsku, Rakousku, Belgii, Holandsku a Švýcarsku, kde v roce 1992 točí své první zahraniční CD s názvem "Na cestě Švýcarskem."

V roce 1993 .vydává kapela svůj třetí hudební nosič s příznačným názvem: "10 let s písničkou"

 

Od té doby stačila Dolanka natočit ještě dalších 9 CD u nás (jmenovitě)

 

"Na přání"

"O velikém lásce,"

"Kraj modravých vín"

"Kapelo, začni hrát"

"Orchestrální skladby Fr. Maňase"

" Kamarádi z Moravy"

"Neseme Vám"

"Na přání II"

"Hlas domova"

 

a další 2 CD ve Švýcarsku:  "Nashledanou, my přijdeme zase","Přátelství bez hranic."

 

K letošnímu výročí kapela vydává CD s názvem "MUZIKANTI Z RATÍŠKOVIC"

 

Toto CD mapuje její dosavadní činnost. Po celou dobu své existence kapela spolupracuje s učitelem hudby panem Josefem Ištvánkem. Samozřejmě hrává na plesech, koncertech a hodech. V současné době má kapela 18 členů. Zpívání: Jarmila Hubačková, Věra Veselá, Radek Pluháček a Jaroslav Tesák, o kvalitu zvuku se stará František Valkovič.

 

I přesto, že se v Dolance vystřídalo hodně muzikantů i zpěváků, patří tato kapela k nejstabilnějším. Změna za posledních deset let nastala jen na postu hráče na Es klarinet, kde nyní hraje Martin Uma. Na klarinet B hraje Mirek Knob, umí perfektně i na saxofon, ještě lépe však prý umí napodobit jelena v říji.  Křídlovky hrají František Kaňa, Tomáš Kratochvíl, Zdeněk Macek a Jaromír Augustin Baskřídlovky a někdy i pozouny ovládají Josef Hájek a Petr Voříšek. Tubu musí i do pochodu nosit Milan Večeřa. Když mu zrovna nepadají paličky, tak na bicí hraje Petr Kotásek. Jediní ze zakládajících členů kapely sedí u doprovodů. Fana Koplík u trombonu, který prý neumí hrát z not (za celou zábavu je vůbec neotevře).  Jožka Chludil je z kapely nejmenší, proto mívá při produkci u sebe bednu piva. Když si ostatní stoupnou, stoupá na ni, aby byl vidět. No a Staňa Vacenovský, kterého mají ostatní z kapely nejraději. Všem dělá takového taťku informátora no a hlavně se stará o finance celé kapely.

 

K největšímu zážitku patří jistě březen roku 1997, kdy kapely účinkovala ve švýcarském Obersaxenu, kde vystupovala na dvou horských chatách. Ubytování jsme měli v údolí v útulném protiatomovém krytu a denně jsme museli v kroji překonávat jízdu sedačkovou lanovkou až do výšky téměř 2000 m n.m. Někteří z muzikantů to zvládali s úsměvem na lanovce vybalili nástroje a hráli udiveným lyžařům (jízda nahoru trvala téměř 20 minut), jiní, bez patřičného povzbuzení z vlastních zdrojů a slovy radši sto metrů pod zem, nechtěli na lanovku ani nasednout. Jeden z nás, který měl z lanovky velkou hrůzu se nechal dopravovat na vystoupení dokonce rolbou. Reakce muzikantů byly opravdu různé. Od vzývání boha až po oblíbenou kratičkou, nicméně výstižnou větu "kopte hrob" jsme se nakonec po devíti dnech zdrávi vrátili domů do pro nás přijatelnějších nadmořských výšek. Vždyť u nás v Ratíškovicích když na kopec, tak na Slavín no a když pod zem tak právě na Slavíně do některého ze sklepů, kde je jistě lepší klima než v protiatomovém krytu.